Tuuli & Tino

VE FINSKÉM STYLU 

„Řekla bych, že jsme měli poměrně tradiční finskou svatbu,“ zamýšlí se čerstvá novomanželka Tuuli nad veselkou, kterou si snoubenci bez pomoci koordinátora vystrojili v srpnu letošního roku, a má tím na mysli především rozvrh dne, nepodobný svatbám v Česku. Církevní část obřadu se konala v pravé poledne v překrásném skalním kostele Temppeliaukio, což je architektonický skvost a častý cíl návštěvníků Helsinek. Snoubenci si kostel vybrali ze zřejmých pohnutek, oba jsou absolventi studia architektury a mají to štěstí, že to nemají daleko do jednoho z nejpozoruhodnějších kostelů na světě. Navíc je z jeho velkých oken výhled na moře. Stejně půvabný výhled nabízí hotel Rantapuisto ležící nedaleko centra a zároveň stranou velkoměstského ruchu, kam se svatebčané přesunuli na hostinu. Menu inspirované severskou přímořskou kuchyní bylo servírované, je to přece jen slavnostnější způsob než jinak oblíbený bufet, a navíc v době covidu i rozumnější. Svatební veselí neponechali novomanželé náhodě a rozhodli se rozhýbat zdrženlivé finské svatebčany různými hrami. Na každého hosta čekal například dobrovolný tajný úkol, o kterém věděli jen Tuuli a Tino a mohli se tak bavit tím, jak se kdo s úkolem vypořádá. Také se hrála oblíbená hra o to, kdo s novomanžely v následujících dvanácti měsících stráví čas nějakou aktivitou. I mladý pár musel společně soutěžit a získat zpátky své novopečené tchyně, které unesli ženichovi bratři – otázky kvízu se ovšem netýkaly společného soužití, jak bývá zvykem, záludná hra byla zaměřená tematicky na finský design. K tanci hrála živá kapela, ale využil se i playlist ze spotify. První tanec si manželé vystřihli na melodii zhudebněné finské básně Nocturne národního barda Eina Leina, a předvedli dokonce profesionální choreografii, tu předem pilně natrénovali s instruktorkou tance. Do svatební kytice nevěsta zvolila slunečnice, které v srpnu ve Finsku kvetou, a možná tím trochu zamotala hlavu počasí, ale déšť ještě žádného Fina nevyvedl z míry. „Až do posledního dne jsme měli plné ruce práce a pořád jsme něco měnili s ohledem na zdravotní rizika. Ale stálo to za to. Byl to nejšťastnější den našeho života. Ani déšť nám to nezkazil. Připomněl nám, co je opravdu důležité. Dokážeme překonat každý nečas, hlavně když jsme spolu a máme kolem sebe rodinu a přátele.“

text: Helena Stiessová | foto: Pyry Kantonen Photography