S LÁSKOU KE ŠVÉDSKU
Matilda a Rasmus pocházejí z Göteborgu na západním pobřeží Švédska, ale už několik let žijí v hlavním městě a Stockholm si také po jedenáctiletém vztahu zvolili jako svatební lokaci. K plánování přistoupili s pověstným švédským smyslem pro praktičnost: „Chtěli jsme pohodlnou, moderní městskou svatbu na místě, které nám je blízké obrazně i doslovně. Rozhodli jsme se vzít v létě 2020, konkrétní datum jsme nechali otevřené a ze všeho nejdřív jsme si určili počet hostů a rozpočet.“ Svůj vysněný den chtěli snoubenci strávit u moře – naštěstí ve Stockholmu roztroušeném na čtrnácti ostrovech při ústí jezera Mälaren není k vodě nikde daleko. Volba padla na ostrůvek Kastellholmen blízko centra, kde se kromě vojenské pevnosti a historického skladu uhlí pro lodě poháněné párou nachází i restaurant Kolskjulet s výhledem na třpytivou vodní hladinu. V pěší vzdálenosti od Kastellholmenu stojí kostel zasvěcený Hedvice Eleonoře, tam si snoubenci za zpěvu kostelního sboru slíbili před Bohem věrnost. Celý obřad díky živému streamu sledovali i ti přátelé a příbuzní, kteří nemohli kvůli pandemickým opatřením přijet osobně. Pak se veselý průvod vydal ulicemi prosluněného města na hostinu. Na obědovém menu nesměl chybět uzený losos s novými brambory, švédská letní klasika. Zato svatební dort skrýval překvapení v podobě nezvyklé příchuti earl grey a citronu a byla to trefa do černého, nevěstiny mladší sestry o něm básní ještě dnes. O půlnoci pak přišly na řadu humří závitky. Padesátka hostů se mezitím bavila a tančila v rytmu hitů 70. a 80. let. Novomanželé svatbu zařídili bez koordinátora, nebylo ho zapotřebí, protože skvělé tipy a kontakty jim dali přímo na místě. Své rozhodnutí si pochvalují a přidávají jednu dobrou radu v duchu skandinávské ohleduplnosti: „Věnujte pečlivou pozornost zasedacímu pořádku. My jsme ten svůj několikrát předělali, než jsme byli spokojení. Nebojte se usadit přátele k sobě a bez ohledu na tradici nechat manželské páry vedle sebe. Důležité je, aby bylo hostům dobře, nenuťte je do seznamování.“
text: Helena Stiessová | foto: Nadja Endler