Klára & Radek

HLAVNĚ NENUCENĚ

Na nejzápadnějším místě Evropy, na zeleném irském pobřeží, se kochali západem slunce. Snad síla okamžiku je vedla ke slibu oddat se jeden druhému navždy. Místo zásnubního prstenu s diamantem si pár měsíců nato nechali na paži vytetovat čáru a začali plánovat svatbu. „Chtěli jsme, aby nás fotila moje sestra Lucie a aby nás oddal náš blízký přítel Petr. To znamenalo mít dva obřady, jeden čistě formální na radnici a druhý jen náš. Věděli jsme, že svatbu chceme prožít jako večer s přáteli, proto jsme začátek stanovili až na půl pátou,“ vzpomíná Klára. „A nechtěli jsme žádná klišé,“ doplňuje ji Radek, „neuváděli jsme dress code, přáli jsme si, aby se hosté cítili dobře a uvolněně.“ Přípravy netradičně začali výběrem šatů a dekorací, zatímco ostatní náležitosti, včetně místa, rozhodli až pár týdnů před svatbou. Ve hře byla venkovská usedlost, ale nakonec dostala přednost vila v centru Zlína s velkou zahradou, která o parném červnovém podvečeru pozvaným poskytla příjemný stín pod vzrostlými stromy. Den neměl krom stanoveného času obřadu žádný pevný harmonogram. Nevěsta za tónů písně Outro od M83 vkročila na zelený pažit, kde na ni čekal ženich ve světlém obleku, oddávající a šedesát hostů. Po složení manželského slibu hrála cimbálovka i česká klasika, s postupující nocí přišly na řadu playlisty ze spotify. Pokud jde o výzdobu, pár si podle svých slov nepřál nic „čančavého“, a tak svatební koordinátorka a floristka sáhla po lučním kvítí, z něhož uvila kytici a vyzdobila jím stoly i slavobránu. Hosté se mohli dle svých chuťových, množstevních i časových preferencí občerstvit u rautových stolů. Z tradic nakonec neplánovaně a přirozeně vyplynulo společné krájení dortu, který upekl přítel Petr, a první tanec, obojí až kolem půlnoci a v intimnější atmosféře, což si novomanželé velice pochvalují. Cílem svatební cesty se stal portugalský Lisabon, ale virus mění mnohé, a tak se Klára s Radkem po třech dnech přesunuli do jimi oblíbené Itálie. Půjčili si auto, koupali se v jezerech a objevovali ryzí Apeninský poloostrov i jeden druhého. Když se ohlédnou o ten necelý půlrok zpět, neměnili by na svém velkém dni nic. Nenucenost a uvolněná atmosféra nade vše!