SRPEN V PAŘÍŽI
Svatba může mít mnoho podob a v posledních letech získávají na popularitě mikrosvatby – tedy svatební den s obřadem i hostinou v menším počtu členů rodiny a přátel, nebo utajené svatby, v angličtině elopement. Ani utajená svatba ovšem nemá jediný a správný formát: někteří snoubenci se vypraví do tropického ráje a svoje ano spojí s líbánkami, jiní si užijí prodloužený víkend se svědky třeba v kosmopolitním New Yorku s obřadem na ambasádě. Další páry sbalí do krosny svatební šaty lehké jako dech, přizvou dobrodružně naladěného fotografa, a když počasí na treku po Islandu přeje (a někdy naopak počasí navzdory), převléknou se, slíbí si věčnou lásku a oficiality vyřídí po návratu. A jak ke svému velkému dni přistoupil německý pár Alina a Dennis? Rozhodli se vyzkoušet tři formáty – svatbu malou, svatbu v utajení i veselku pro desítky hostů. Znali se osm let, když se přátelství proměnilo v motýlky v břiše, a vztah byl na světě. „Po třech letech, o mých srpnových narozeninách, na procházce po romantické večeři, v místě, kde jsme si na první schůzce vyměnili první políbení, Dennis poklekl a položil mi tu velkou otázku. A já řekla ano,“ směje se Alina. První komorní civilní svatba s malou oslavou se konala o jedenáct měsíců později a přesně do roka a do dne od zasnoubení se Alina s Dennisem vydali do Paříže. Jejich fotografka zajistila vše potřebné, podvečerní srpnové světlo dalo vyniknout tisícům droboučkých pajetek na Alininých šatech i jemně opáleným zádům nevěsty. Novomanželé mají krásné vzpomínky i fotografie, ale ani jejich blízcí nepřijdou zkrátka: na ně totiž čeká ještě jedna, tentokrát velká svatba letos v létě. Zatímco pro elopement volili bílou barvu, třpytky a francouzskou noblesu, červencová oslava se ponese v barvách béžové a růžové, se spoustou svíček v romantické stodole. Pozváno je sedmdesát hostů, podávat se bude italská kuchyně a v plánu je spousta smíchu a objímání s přáteli, které nám bylo na dlouhé dva roky odepřeno.
