LIBĚNA ROCHOVÁ I MÓDNÍ ZNAČKA I STÁLICE I NOBLESNÍ ŽENA
Neformální profesionálka, která teď těžko hledá chvíli, ale namísto stresu z ní vyzařuje vstřícnost a soustředěnost. Elegantní černá silueta v dynamickém a krásném světě.
Často mám pocit, že kreativita a lichotivost se u jednoho oděvu potkává málokdy. Je to jen zdání?
Rozdíl mezi tak zvaně nositelnou módou a inspirativními neboli fantazijními oděvy tu byl vždy. Vždy móda oscilovala mezi výstřelky a komerční módou, tedy řekněme tou nositelnou. Na pomezí mezi nimi je fashion art, to jsou modely, které se mohou zdát na hranici nositelnosti. Na druhou stranu – co je nenositelné? To není ani tak generační otázka jako vnímání přístupu k módě. Vnímání toho, co je možné, se samozřejmě mění v čase, ale významnější je otázka osobního pohledu a stavu společnosti. To, co se dnes třeba běžně nosí v New Yorku, by si lidé v Praze neoblékli.
Takže nemáte pocit, že mladí lidé jsou v módě uvolněnější, kreativnější?
To určitě jsou. Pro mě ale současnou módu charakterizuje hodně velký chaos. Mně se ale líbí, když člověk prostřednictvím módy vyjadřuje svou osobnost. Nenakupuji v řetězcích, nakonec z toho máte dojem stáda. A není to problém peněz, lidé se skvěle oblečou ze second handu a navíc mohou mít dobrý pocit, že se chovají ekologicky.
Nemyslím to špatně, ale proč návrháři vyzývají ke kreativitě a rozmanitosti, a sami chodí v černé a ve velmi minimalistických liniích? Tak to máte i vy.
Ale to je jednoduché. Mě černá zklidňuje. Já vlastně potřebuji klid, nechci na sebe upozorňovat. A černá mi to umožnuje. Vždycky říkám, že barevná jsem uvnitř. Mám spousty nápadů, naštěstí pořád přicházejí. Já mluvím prostřednictvím své tvorby, tam si všechno tohle společně se svými zákaznicemi užiju. Vyjadřuji se na výstavách a přehlídkách, ale jinak na sebe nechci upozorňovat. Skutečně chci cítit vnitřní klid.
Co by měl mít dobrý oděv podle vás? Je pro vás zásadní nápad, kvalita zpracování, respekt k nositelce...?
Ve své práci jsem si v tomhle ohledu vytvořila tři cesty přístupu. První je zakázková tvorba. Tady společně s klientkami vybíráme materiály a realizace může být kompromis. Hledáme, co jí bude slušet, sedět a tak dále. Vždycky je ale jasné, že v modelu bude jistá čistota, jednoduchost a noblesa v kombinaci s něčím zajímavým. Nemám ráda nudnou eleganci, chci dělat věci šmrncovní a nadčasové. A protože já tak pracuji, vybírají si mě zákaznice, které tohle chtějí. Druhá část mé tvorby jsou limitované kolekce. V nich dělám věci hodně podle sebe, ale pořád se jedná o nositelnou módu. A třetí pilíř je pro mě fashion art. Výtvarné a inspirativní kolekce. Jsou zákaznice, které nosí oděvy i z této řady. V jejím rámci ale vzniknou také věci, které vlastně patří do galerií, skleněné objekty, papírové šaty. Móda může být i součást užitého umění.
text: Zuzana Vlčková | foto: Robert Tichý, Nikola Šrajerová
A u modelu, který není váš, co vnímáte jako první?
Vnímám a pozoruji věci kolem sebe a v první řadě mě zaujme, jaká je souhra nositele s oděvem. A když má oděv a nositel co říct.
V rozhovorech jste často vybízena ke komentování tuzemského odívání. Mě by spíš zajímala jeho proměna. Sledujete například s posilováním ekologických a etických otázek i skutečnou změnu oděvního chování, nebo to tak jen vypadá na stránkách módních časopisů?
Více o Liběně se dozvíte na stranách MILE 14.