Kanika & Jan

NADVAKRÁT.

Poprvé spolu promluvili na schodech kostela na Náměstí míru. A do roka byla svatba. Vlastně dvě. Jan je totiž z Čech a Kanika z Indie, a když se sejdou dvě kultury, patří se uctít tradice obou, pokud si to snoubenci přejí. Kanika s Janem se nezalekli složi- tých příprav a s pomocí rodiny a přátel se pustili do velkého svatebního plánu. Na den přesně od jejich seznámení už ženich vedl nevěstu k oltáři na zámku Sychrov, kde se před lety brali i Janovi rodiče. Na svatbě nechyběla Kaničina rodina ani nejbližší přátelé. Nevěstiny šaty se šily v Praze, ovšem z pravého indického hedvábí, a také kvě- tinová výzdoba nezapřela indickou inspiraci, sešly se živé barvy v čele s broskvovou, vínovou a zlatou. Ženichův oblek naopak ušily švadleny v Indii. Krásné propojení dvou relativně vzdálených kultur dokonala druhá svatba o pět měsíců později. Dvoudenní svatební veselí se odehrálo na kouzelném místě na úpatí Himálaje, daleko od měst- ského ruchu a shonu. Sem se sjely na dvě stovky hostů z různých koutů světa. Kani- ka s Janem pro ně dokonce připravili webovou stránku, aby měli pohromadě všechny informace a mohli zároveň potvrdit, že se na svatbu chystají. Svatební obřad se ko- nal v duchu sikhské tradice. „Pocházím ze smíšené rodiny, takže jsme měli na výběr mezi sikhským a hinduistickým obřadem. Zvolili jsme sikhský obřad, jednak na přání maminky a jednak nám kratší dvoudenní obřad víc vyhovoval. Klade se při něm důraz na rovnocennost muže a ženy a jejich jednotu,“ vysvětluje Kanika. Zatímco na Sychro- vě se rozbíjel talíř a zametaly střepy, v Indii zase nevěstina sestra symbolicky ukradla ženichovi boty a vrátila je za úplatu až po vyjednávání. Kromě výslužky dostali nejvýznamnější hosté i cenné dary v podobě sárí nebo dřevořezby. Na pestrobarevnou dvojitou svatbu budou všichni dlouho vzpomínat.

text: Helena Stiessová | foto: David Rýpal