REPORT: Loukykvět

 

mimochodem_loukykvet-zblizka2  

Taky jste si už nechali doručit svazek květin v papírovém kornoutu s visačkou Loukykvět, obdivovali tu barevnou krásu a ptali jste se sami sebe, odkud se všechny ty květy vzaly? Pokud ano, psali jsme tento report z květinové farmy Loukykvět právě pro vás.

Během druhé červnové soboty a neděle se v rámci Víkendu otevřených zahrad otevíraly veřejnosti nepřístupné parky, sady a zahrady. Květinová farma Loukykvět svá běžně zavřená vrata otevřela dokořán taky a vpustila všechny milovníky pomíjivé krásy mezi záhony.

I my jsme nadšeně sedli do auta, do navigace naťukali Mšecké Žehrovice a jeli až na místo činu. Farma na nás v teplém letním dni působila jako ráj. Záhony s poupaty, rozkvetlé růže, vlčí máky, volně se procházející slepice, plody obsypaná třešeň a neskutečně milí domácí, kteří v ten den vyměnili sklízení květin za trpělivé povídání o jejich práci, o životě farmy a plánech a výzvách, které je čekají. K tomu všemu ještě kafe od FlatWhite a pohled na tisíce květů. Není tohle nebe na zemi?

Komentovaná prohlídka farmy, kterou jsme si i s ostatními návštěvníky poslechli, nás ale utvrdila v něčem trochu jiném. Daleko víc, než ráj, je květinová farma místem, kde práce nikdy nekončí. Že všechny ty krásné květy jsou výsledkem tvrdé práce, trpělivosti a pokorného zkoušení nových a nových technik, věcí a postupů. Ale abychom nepředbíhali…

Ptáte se, jak farma Loukykvět vznikla? Také jsme se ptali. Karol a František, stojící uprostřed shluku návštěvníků, vyprávějí o začátcích farmy. Myšlenka prý byla od začátku jasná: založit farmu s květinami k řezu, fungující výhradně na ekologických principech. Bez chemie, pěkně od začátku, tedy od semínka. Právě tady, padesát kilometrů západně za Prahou, začali před třemi lety noví majitelé osívat celý hektar orné půdy. Postupně se na místě, kde měly prý původně vyrůst velké rodinné domy, začaly objevovat záhony a fóliovníky s květinami. Neodradila je ani jílovitá zemina, ani skutečnost, že si cestu museli (a stále musí) prošlapat úplně sami. Bez
získaného vzdělání, bez zemědělských strojů a bez zkušeností. Roky dřiny (a snad i bezesných nocí) se ale vyplatily a majitelé farmy teď s úsměvem na tváři přiznávají, že letošní sezóna se prostě povedla. Na poli se objevují nové druhy květin a jejich sklízení je čirá radost. Kytice vážou z toho, co na poli právě roste. Dokupování květin z Holandska prý nepřichází v úvahu, jediným zdrojem barevných květů jsou jejich záhony.

Procházíme dál mezi úzkými cestičkami mezi záhony a zastavujeme se u velkého stroje. Dozvídáme se, že jde o parní stroj, který ekologickou cestou hubí plevel tak, že do zeminy nahání horkou páru. Ta klesá až třicet centimetrů pod povrch a likviduje plevel, který by květinám bral potřebné živiny.

Na jejich záhonech najdete převážně letničky, které mohou farmáři sklidit i třikrát za sezónu. Jak sami říkají, jeden hektar není nekonečně velká plocha, a tak musí s půdou velmi dobře hospodařit. Kvůli kyticím, které vážou nevěstám, musí mít stále v zásobě velké i malé květy všech barev a také dostatek zeleně, která velké kytice vyplní. Sezóna je tedy dopředu pečlivě rozplánována a občas je sklizeň květů doslova boj s časem. Všechny květiny, které farma nabízí, totiž musí farmář sklidit ještě v nerozkvetlém stavu, aby ve váze vydržely co nejdéle čerstvé.

Prohlídka farmy končí u kafe a přepravek plných cibulek tulipánů k prodeji. Srkáme espresso, rozhlížíme se kolem a s obdivem pozorujeme všechny pracovníky farmy. Funguje to. S respektem nasedáme do auta a s pugetem barevných květů v kufru odjíždíme zpět do velkoměsta. S vědomím toho, že práce farmářů Loukykvět nespočívá v tanci mezi záhony se zlatými nůžkami, ale na kolenou a s rukama v zemi. Díky za to, co děláte!

Chcete si přivonět k Loukykvět?

1. objednejte si kytici k narozeninám nebo jen tak

2. pořiďte si květinové předplatné

3. vyražte na svatební květinový samosběr

4. využijte svatební květinové výzdoby přímo na   míru

mimochodem_loukykvet-zblizka5   mimochodem_loukykvet-zblizka4   mimochodem_loukykvet-zblizka1

mimochodem_loukykvet-zblizka3

Foto: Anna Édes